Diskuzní fórum Fanklubu majora Zemana

Kleště Místem dnešního příběhu je město v hlubokém údolí lesnatých strání. Město, které po věky vracelo lidem naději k návratu do života. Komu a v jaké podobě ji přinese tentokrát? Proto jednoho sychravého podvečera jedou k němu cestou lapků dva muži svázaní zločinem na život a na smrt. Jeden se už ...

Křížová cesta Křižovatky osudů jsou ostré jako meče. Přitahují na své kluzké dráhy ty, kdo vyvrženi ze středu událostí touží se vrátit a doběhnout svůj zmarněný závod života. Náš dnešní příběh začal vlastně před dvěma lety. Jedné podzimní noci roku padesátého druhého zakotvila loď, která připlula po...

Našel jsem přepisy předmluv Milana Friedla k druhé sérii, tak aby to nezapadlo pod nánosem skoro zapomenutých hlášek, dávám to pro jistotu ještě sem.

Hermine von Paulsen píše: ↑úte 20. zář 2022 15:01:34Malo by na to byt osobitne vlakno.
A kompletne transkripty obsahov vsetkych dielov (nielen predmluvy) - to by bola uzasna vec.

Ty obsahy jsou na stránkách, dokonce včetně přepisu titulků.

Spikings píše: ↑úte 20. zář 2022 12:36:03Mravenci nesou smrt - o co víc horší, o to vtipnější. Honička s avií naloženou limonádami nemá chybu, samozřejmě i absťáky Michala Peška a brýle Josefa Vinkláře. A závěrečný "tanec" postřeleného Jana Bartáka (Rudolf Jelínek) na vrcholu hromady písku.

Souhlas.

A uvedl bych i Kopytem sem, kopytem sam. Vsechno prehnany absolutne do nerealna, parta mladiku, kteri spolu neustale, i na ulici, mluvi ukricenou prihlouplou recitaci. Jsem zhruba jejich vrstevnikem, ve Varech jsem stravil kus zivota, ale tohle se tam ani nikde jinde ani nahodou nedelo. Ani jako ko...

Vřelé díky za audioscript všech deseti dílů! Tyhle předmluvy Milana Friedla z prostřední desítky nemají chybu! Já jsem je našel na serialzone.cz, to mi ušetřilo práci, akorát jsem je všechny zkontroloval a opravil nepřesnosti nebo hrubky. Říkal jsem si, že by ty předmluvy měly na našich stránkách m...

Dva roky uplynuly od okamžiku, kdy na asfaltu západoberlínské ulice mezi vilami málem zahynula Hanka Bízová pod koly Hacklova auta. Nepřejel ji. Kolikrát s hořkostí vzpomínala na přežitý pád a váhala nazvat ho záchranou, zvláště v nočních hodinách v tlumených světlech baru White Lines. Teď tu bývalo...

Bylo - nebylo. Věřte - nevěřte. Nevěsta v modrém, ženich v černém, bílá zapomenutá svatební kytice, rozverní, a ještě ke všemu opoždění svědci - zkrátka svatba jako v pohádce a podivuhodných nezbedností kolem ní přehršel. A kdykoliv dnes tehdejší ženich s nevěstou, teď už usedlí a vážení postarší ma...

Mezinárodní rychlík uháněl údolím hluboce vrytým nahnědlými strmými skalisky až k břehům majestátního Labe. Toto údolí lze nazvat hrdelní soutěskou historie. Tudy projížděly vlaky z Berlína do Prahy a v nich muži s temným posláním v roce třicátém osmém. Jejich cílovou stanicí nebyla Praha, ale Mnich...

Docela běžná, i když smutná zpráva se objevila jednoho rána v září roku šedesátého v denním tisku. Čtyřicetiletá R. F. byla zachycena vlakem a těžce zraněna. Téhož rána odcházely tisíce školáků a studentů do škol. Na Kladně, nedaleko nemocnice, kam byla R. F. převezena, svištěla jako každého dne lan...

Začátek roku padesátého devátého zastihl Zemana opět v plné činnosti, neboť i velké bolesti, které se zdají trvalé, propadají zvolna do smírné náruče minulosti. Jejich hrany zarůstají milosrdným časem a život probouzející se každým ránem v nových tvarech a překvapeních je pojednou tak samozřejmě ned...

Byl zase říjen, měsíc odcházení a vzpomínek. Na podzim v padesátém osmém byl kapitán Zeman už rok vzdálen intenzivní práce ve svém povolání. Docházel sice po smrti své ženy do úřadovny, usedal za svůj stůl, vyjížděl do terénu, avšak počet a význam jím vyřízených případů nepřesáhl běžnou kriminalisti...

Rozbouřené vlny vzedmuly v padesátém šestém roce hladinu života v Maďarsku a Polsku. Umírali lidé. Zadoutnalo. Požár byl však zdolán dříve, než mohl vzplanout zcela a zachvátit sousední dům. Československo zůstalo tehdy ostrovem klidu. Proto se následujícího roku osudy těch, o nichž vyprávíme, protn...

Byl rok po prvé spartakiádě. Jedenáct let uplynulo od chvíle, kdy se Jan Zeman vracel do rodného městečka v nákladním vagonu oblečen do pruhované kazajky vězně koncentračního tábora. Rodila se nová pokolení a minulost se k dětem vracela jen z vyprávění otců. Lidé zapomínali na válečné útrapy, na zat...