Tak k tomu něco mám. Nejdřív je třeba říct, že sem vystudoval češtinu a dějepis, diplomku sem napsal o filmovejch adaptacích próz Milana Kundery, protože film mě taky dost zajímal.
Rozdělim to na dvě části - film samotnej a téma Mnichov.
Film - nemam rád Zelenkovy filmy, nějak mě míjí jeho styl, poetika, posedlost mockumentem a tak. I když se ve Ztraceni v Mnichově snaží - asi teda - vzdát poctu Americký noci, tak pocta to moc neni, resp. film ve filmu ve ZvM je tak slabej, že Americkou noc ani snad neměli tak moc připomínat.
Mockument je smyšlenej dokument, takže kombinovat eště ke všemu Daladierova papouška, kterej ve skutečnosti nebyl a knihu Jana Tesaře Mnichovský komplex, která je, ale moc se o ní neví, je taky nevopatrný, protože pak divák složitě rozpoznává, co je skutečnej fakt a co ne. Zmatek nad zmatek.
Mnichov - práci jana Tesaře jsem nečet, ale zrovna v týhle spravodajcově ukázce je její podstata ve filmu vystižená - Mnichov bylo vítězství, protože sme se stali jednou z prvních obětí nacismu, což nás po válce přiřadilo na stranu vítězů, a navíc byly hranice obnovený ne v předválečný, ale v předmnichovský podobě. A za války sme neměli tak ohromný lidský a materiální ztráty jako ostatní.
No, jestli Beneš už v době Mnichova myslel takhle dopředu, je to skvělý. Ale podle mě označovat Mnichov za vítězství je nadsazený.
Taky se dá říct, že sme vlastně byli vychcánci, co v roce 38 byli sice zrazený od nejlepších kámošů, ale od tý doby sme zbrojili pro Hitlera a šlo nám to moc dobře, zvlášť když pozdějc Heydrich zaved rekreace, příděly bot, cigaret a jídla pro dělníky. Jasně, v protektorátu byl klid, odboj byl skoro v troskách a nebejt atentátu právě na Heydricha a SNP, tak bysme byli po válce těžko byli považovaný za spojence vítězů.
O ztrátách mluví historik Petr Koura, kterej dělal poradce při filmování. Vlastně to bylo skvělý:
"Když pomineme Slovensko a Podkarpatskou Rus, za války zahynulo dle dnešních údajů asi 120 000 obyvatel českých zemí, z toho ale téměř 80 000 představují oběti holocaustu, tedy Židé a Romové."
Přesně, Slováci, Cikáni, Ukrajinci, Židi, všecko jedno, to nejsou ani lidi. Já vim, je to asi nechtěná a nešťastná formulace, ale sorry - od historika?
Asi sme fyzicky utrpěli míň než ostatní, to je jasný, ale to, co s velkou částí národa mentálně udělal Protektorát a Slovenskej stát, tj. společnost sluhů a udavačů s několika málo výjimkama statečnejch, který byli často zrazený právě vlastníma, to je dost smutný. Taky bylo moc hezký, co se dělo v pohraničí hned po válce, to sme se taky vyznamenali.
Vyhnuli sme se teda materiální devastaci, ale zapadli do tý morální. Možná, že Mnichov neni tragédie - to byly bez diskuze Drážďany, Lidice, Ležáky, slovenský vesnice za SNP, Hirošima, Nagasaki, Osvětim, Babí Jar apod., ale vítězství? To těžko...