skoro zapomenuté hlášky

[tajemník Šanda]

Ano! Je to on.

[Bláha]

Od kdy poroučíš!? Odkdy TY poroučíš!?

"A měl by si chuť na rybí salát s majonézou? ...anebo, budapešť...takhle bych ti nasekala pažitku...co bys radši?"

Třeba tu budapešť,to je jedno.

[Bláha]

Nic se vám nestane, když budete chytrej!

"Nechci poslouchat Vaše přednášky, chci přes hranice!"

Tenhle pohřební vůz projede všude,nikdo se ho neodváží zastavit,ani policajti ne.

[Bláha]

Od kdy poroučíš!? Odkdy TY poroučíš!?

Krást už nebudeš.A žvanit teprve ne.

[Spikings]

Tenhle pohřební vůz projede všude,nikdo se ho neodváží zastavit,ani policajti ne.

Takhle zneužít můj podpis

[tajemník Šanda]

Zaplať Pánbůh, že ti to došlo. Celý Tatry budou na nohou!

[Bláha]

Tenhle pohřební vůz projede všude,nikdo se ho neodváží zastavit,ani policajti ne.

Takhle zneužít můj podpis :)Trochu jsem to upravil do jedné věty.Promiňte pane kapitáne.

[Spikings]

V pohodě, spíše mě to pobavilo
Alles Oukej, Alles Oukej

[Adamovic]

''...ked sme boli v horach...''

[Hermine von Paulsen]

''...ked sme boli v horach...''

"...aj teraz - všelijakí sa nám tu usalašili."

[Bláha]

Tak pojďte syčáci,ukážu vám jak se pereme u nás v Kateřinský Hoře.

[Spikings]

Na Moravě ... Na Moravě ...

[Spikings]

Je to věčně zanesený, ten germánskej šmejd ... baterka je taky v hajzlu ... Sláva, Gertruda ožbivla!

[Lipinski]

Křižovatky osudů jsou ostré jako meče. Přitahují na své kluzké dráhy ty, kdo vyvrženi ze středu událostí touží se vrátit a doběhnout svůj zmarněný závod života. Náš dnešní příběh začal vlastně před dvěma lety. Jedné podzimní noci roku padesátého druhého zakotvila loď, která připlula po dlouhé cestě z Hamburku, v zátoce labského řečiště uprostřed českých rovin, aby se s novým dnem vydala k cíli své cesty - do pražského přístavu. Za časného východu slunce zmizel z lodi muž, který se na ní tajně, i když sledován, vrátil do vlasti, skryt v podpalubí. Jeho jméno, Pavel Bláha, poznamenalo a poznamená osudy mnohých postav v našem rozsáhlém příběhu. Uvedl do pohybu složitý bezpečnostní aparát a jeho příslušníky nám známé i neznámé. Avšak Bláha je nebezpečný, zkušený protivník. Jeho stopy se ztrácejí. Teď se tedy octneme v tichém babím létě, kdesi v pahorcích spanilé usínající krajiny v Čechách, v průsečíku věků mezi mlčícími symboly starých obrazů, soch i lidských bytostí tesaných z kamene nenávisti i zmatených představ a pochyb. Budeme obklopeni hudbou a uzavřeni stěnami, které byly dějinami předurčeny jen zdánlivě k útěše ducha. Neboť boj neutichá ani tady a křížové cesty roku padesátého čtvrtého byly ostré jako meče.

[Lipinski]

Místem dnešního příběhu je město v hlubokém údolí lesnatých strání. Město, které po věky vracelo lidem naději k návratu do života. Komu a v jaké podobě ji přinese tentokrát? Proto jednoho sychravého podvečera jedou k němu cestou lapků dva muži svázaní zločinem na život a na smrt. Jeden se už bojí, ale druhý je připraven i nadále roztínat životy jiných, neboť cíl a smysl jeho poslání jsou ohroženy. A to ve chvíli, kdy se tep střední a východní Evropy zvyšuje. Polsko, Maďarsko, a v naději i Československo se mají stát pokusnými kameny politických převratů. Náš muž tedy hledá další spojence, jako by za sebou slyšel a cítil kroky těch, kdo znají jeho podobu. Blíží se a rázem mohou ukončit jeho poslání. Před sedmi lety, v roce čtyřicátém osmém, zanechal Bláha při svém útěku na letišti pohraničního města všechny své místní spojence neúprosnému osudu. Zradil je. Kleště zůstaly tehdy rozevřeny. Bláha je odhodlán ke všemu. Všechno lze změnit. I tvář člověka. Ale temná síť starých svazků spustí svá osudová osidla ve chvíli nejméně očekávané. Zároveň se však v zeleném údolí opuštěných Karlových Varů toho podzimu roku padesátého pátého zvolna uzavírá ještě jiný dluh - dluh bezpečnosti. Stále není znám pachatel vraždy lodníka Berky v holešovickém přístavu v roce padesát dva. Sevřou kleště i jeho?