26. díl - Studna

[Fosgen]

Kto sa vlamal do Brunovic hrobky? Hurych?
A preco? A preco otvaral truhlu?

[Hermine von Paulsen]

Kto sa vlamal do Brunovic hrobky? Hurych?
A preco? A preco otvaral truhlu?

Hladal zlato.

[Fosgen]

Hej, to napadne kazdeho hned. Ale ako by sa dostalo do truhly?
A v hrobke by sa naslo pri ukladani zosnulych.

A este nieco. Hurych zbytocne na seba upozornoval svietenim a lomozenim po nociach.
Mohol zbalit do ruksaku potraviny a pitie na par dni, vniknut nad ranom do domu a snorit
pocas dna niekolko dni posebe. V noci si pekne oddychnut.

[Lipinski]

Hej, to napadne kazdeho hned. Ale ako by sa dostalo do truhly?
A v hrobke by sa naslo pri ukladani zosnulych.

Tou truhlou myslíte rakev? Já si pořád lámu hlavu, o jaký truhle je řeč. Spíš mě zarážejí dvě věci:

1. Proč za sebou Hurych nezamknul, měl nejspíš klíč.

2. Proč nešel hledat zlato do hrobky (tam ho Brůna skutečně mohl dát) dávno před tím, než přijel Zeman.
Myslím samozřejmě taky až po tom, co by skončilo vyšetřování, měl by na to klid a byl to i správnej předpoklad, že starej Brůna mohl zlato schovat někam do hrobky. Vlízt tam, když celá ves věděla, že přijel esenbák znova vyšetřovat, byl nesmysl, anebo velkej risk - dejme teda tomu, že by mu Zemanův příjezd dal podnět k dalšímu přemejšlení, kam se ještě nepodíval, roznítily se mu nový představy, vzpomněl si na hrobku a ještě při tý myšlence do ní vlez, aby ho třeba Zeman nepředběhnul při pátrání. Už jsem to dokonce, koukám, jednou psal.

V rakvích by bylo těžko, to je podle mě nesmysl, to jo, kdo by ho tam dal?

[Lipinski]

A este nieco. Hurych zbytocne na seba upozornoval svietenim a lomozenim po nociach.
Mohol zbalit do ruksaku potraviny a pitie na par dni, vniknut nad ranom do domu a snorit
pocas dna niekolko dni posebe. V noci si pekne oddychnut.

To zas vidím jako docela logický, až na jednu věc, kterou zmíním na konci. Hurych pracoval, nemohl se na několik dní vypařit. Navíc věděl, že vyšetřování skončilo, chamtivost u něho zřejmě zvítězila nad strachem a jednou v noci se tam vypravil, nic se mu nestalo (a nic nenašel), vypravil se podruhý (pořád nic), kolem se začalo věřit na vraha, co obchází spáleniště, a to mu paradoxně dodávalo pocit bezpečí, když věděl, že je to on sám - ne teda vrah, ale ten, co po nocích obchází dům a pozemek u Brůnů.

ALE: Holič Seydl Zemanovi říká, že Hurych sem "vobčas po ránu zajede se podívat na to spáleniště, jestli tam nikdo nic nebere."

Tak proč by tam teda hledal po nocích, když si tam nerušeně zašel, kdy se mu chtělo?

[Hermine von Paulsen]

...chamtivost u něho zřejmě zvítězila nad strachem...

O chamtivosti ako emocii sa neda hovorit, kedze mu to zlato v skutocnosti prinalezalo.

[Lipinski]

O chamtivosti ako emocii sa neda hovorit, kedze mu to zlato v skutocnosti prinalezalo.

No právě, byla to vlastnost, měli ji přece dokonce v rodě.

[Hermine von Paulsen]

O chamtivosti ako emocii sa neda hovorit, kedze mu to zlato v skutocnosti prinalezalo.

No právě, byla to vlastnost, měli ji přece dokonce v rodě.

Ale ved vlastnictvo veci samo o sebe nie je dokazom chamtivosti.

[Lipinski]

Ale ved vlastnictvo veci samo o sebe nie je dokazom chamtivosti.

No, abychom se shodli - touha po zlatě, navíc jeho vlastním, překonala strach. Nebo jestli byl tak primitivní, že ani strach neměl, těžko říct.

Já bych tam asi taky vlez, to říkám za sebe. Bál bych se, ale šel bych.

[Lipinski]

Ještě jedna věc, která mě teď napadla:

Jak Hurych ví, že starej Brůna zničil zahradu? A upozorňuju, že si to nemoh vymyslet v tom rozpoložení, jak byl rozjetej, protože následuje vedlejší věta účelová "aby po něm nic nezůstalo."

Zeman se ani nezeptá, jak to ví...

A znova dodávám, na působivosti dílu Studna to neubírá, skoro každá detektivka by se asi dala takhle rozebrat - dichtung und wahrheit.

[Hermine von Paulsen]

Ale ved vlastnictvo veci samo o sebe nie je dokazom chamtivosti.

No, abychom se shodli - touha po zlatě, navíc jeho vlastním, překonala strach. Nebo jestli byl tak primitivní, že ani strach neměl, těžko říct.

Já bych tam asi taky vlez, to říkám za sebe. Bál bych se, ale šel bych.

Pan kolega, jemu to zlato patrilo, preto nemohol pocitovat tuzbu po nom. A takisto si nemyslim, zeby mal velky strach. Proste len chcel ziskat spät co mu patrilo.

A vy by ste sa coho/koho bal?

[Lipinski]

Pan kolega, jemu to zlato patrilo, preto nemohol pocitovat tuzbu po nom. A takisto si nemyslim, zeby mal velky strach. Proste len chcel ziskat spät co mu patrilo.

A vy by ste sa coho/koho bal?

Jak to, že by nepociťoval touhu mít zpátky něco, co mu navíc patří? Dyť tím byl úplně posedlej, po celý roky!

A bál bych se vraha, nikdo přece v tý době ještě nemohl vědět, jak to bylo a vypadalo to na nějakýho moc zlýho vraha, ne?

[Hermine von Paulsen]

V rakvích by bylo těžko, to je podle mě nesmysl, to jo, kdo by ho tam dal?

Stary Bruna sám mohol do niektorej z rakvi schovat to zlato este za zivota.

[Lipinski]

Stary Bruna sám mohol do niektorej z rakvi schovat to zlato este za zivota.

Ale ne do svý a do rakve svý ženy, tam se přece Hurych díval.

[Hermine von Paulsen]

Ale ne do svý a do rakve svý ženy, tam se přece Hurych díval.

Mohol ich stary Bruna mat uz predkupene a nachystane do hrobky uz za zivota. S dvojitym dnom na skrysu, alebo nejakym priecinkom nenapadnym. Hurych sa mohol nazdavat, ze starej Bruna si zmyslel napokon vziat si zlato so sebou "az do hrobu". Resp. v tmavej hrobke Hurych sa neorientoval dobre a pozeral vsetko.