Hermine von Paulsen píše: ↑pát 27. kvě 2022 18:03:06
Mozete prosim zadefinovat, co rozumiete pod propagandou a je nieco konkretne co ste mali na mysli v tejto pasazi?
Propagandou rozumím cílenou snahu přesvědčit veřejnost/masu/dav (nikoli jednotlivce, ale politicky relevantní část společnosti jako kolektiv) o hodnocení nějakého jevu, události či instituce. Konečným cílem propagandy je podpora, strpění či odmítnutí nějaké politiky. Nejde tedy jen o sdělení objektivní informace, na jejímž základě si recipient může vytvořit vlastní hodnocení, jak by to ideálně mělo být v dobrém zpravodajství ("X udělal to a Y udělal ono, ty si, čtenáři, utvoř názor sám"), ale i o vštípení předem daného hodnotícího soudu ("X je dobrý, Y je špatný"), který je výhodný pro zadavatele. V praxi je to ovšem těžké odlišit, protože jedním z typických rysů propagandy je právě to, že prezentuje hodnotící soud jako objektivní fakt. Za charakteristický rys propagandy považuji to, že primárně nepůsobí na rozum (na rozdíl od dobré publicistiky, která by měla ideálně přesvědčovat objektivními argumenty), ale že se právě rozumové posouzení snaží obejít a působí na emoce a pudy - ale to samozřejmě platí jen do určité míry, ani propaganda nemůže být zcela iracionální.
Chci ještě zdůraznit, že propagandu nevnímám a priori negativně, dokonce se domnívám, že je v jisté míře nevyhnutelná, zejména u starší historie, kde je hodnocení už petrifikované a obecně přijímané jako kvaziobjektivní (v českých dějinách například "Hus byl dobrý, kostnický koncil špatný, Zikmund zrádce"). A propagandistické prvky se podle mého názoru nijak nevylučují s uměleckou hodnotou.
V kontextu 30 případů mám na mysli hodnocení Vítězného února v Honu na lišku (nekomunističtí politici prezentováni jako intrikáni paktující se se Západem - "za hranicema jsou dvě americký divize"), "nesmyslů a zmatků" roku 1968 v Klaunech, Štvanici a Studni ("kdo ví, jak by to se mnou dopadlo, kdyby nebyli přišli"). Podobně třeba fenomén emigrace v Bestiích (bezpečnost chrání před vražednými převaděči - "Zákony této země chrání před bestiemi i ty, kteří nás nenávidí" - a před špionážními centrálami, které emigrantů zneužívají) či Pánovi ze Salcburku a podobně. Nebo třeba hodnocení šlechty, kdy Vašemu rodu přiřkli spojení s nacisty ("nacistický šlechtický rod") a kriminálníky.
A s tím vším jsou umně propletené díly, na kterých nic propagandistického není (Kvadratura ženy, Romance o nenápadné paní, Tatranské pastorále). Celkové poselství je jasné: bezpečnostní aparát vás chrání před "těmi zlými", přičemž "ti zlí" jsou jednak skuteční zločinci (kteří by byli chápáni jako zločinci v každé civilizované společnosti), jednak političtí nepřátelé: disidenti, šlechta, katolická církev, Západ. Sugeruje se tím: "vrah milenky Šíp a plánický pan farář patří do jednoho pytle, oba ohrožují naši společnost a my, Bezpečnost, vás, diváky, chráníme před jejich rejdy". Signifikantní je v tomto směru replika z Růží pro Zemana, kde se Kornet prohlásí za politického vězně a Zeman mu odpoví: "Co má tohle svinstvo společného s politikou? Na celém světě je obchod s drogami považován za sprostý zločin, a z toho a z vraždy vás obviňuji."
30 případů neprezentuje komunistické Československo jako utopický ráj a esenbáky jako světce, protože to by nikdo nebral vážně. Prezentuje bezpečnostní aparát jako jedinou efektivní ochranu před mnohotvárným a téměř všemocným Zlem, které veřejnost ohrožuje a před kterým by byla jinak bezbranná. A to jsem myslel tím původním komentářem.
P. S. Omlouvám se za nepřesnost citací, cituji je jen podle paměti a nemůžu je teď ověřovat. Hezký večer.