K Saudkovi z knihy Encyklopedie komiksu od J. Ládka a R. Pavelky:
„Jestli byl televizní seriál 30 případů majora Zemana opravdu svého času nejrozsáhlejším projektem v evropských zemích, to není pro jeho komiksovou verzi podstatné. Každopádně tento počin, realizovaný na přímý pokyn Tiskového odboru sekretariátu Federálního ministerstva vnitra a Hlavní redakce armády, bezpečnosti a brannosti Československé televize, natočil režisér Jiří Sequens v letech 1974-1979 a ve své době v ČSSR rozhodně neměl konkurenci. Kdo by se chtěl dozvědět vyčerpávající informace o filmové podobě tohoto seriálu, může zavítat na webové stránky
www.majorzeman.eu.
Než se budeme věnovat komiksové verzi, sluší se připomenout alespoň některé základní informace o literární podobě, protože mají s verzí otištěnou v Pionýrské stezce určitou souvislost. Vedle literárních epizod Smrt u jezera, Vyznavači ohně, Mědirytina, Vrah přijde do kina (Tatranské pastorále) a Rukojmí z Bella Vista byly vydány i dva soubory příběhů pod souhrnným názvem Hon na lišku, kde se kromě titulního příběhu objevily ještě epizody Vrah se skrývá v poli, Konec osamělého střelce (Konec velké šance) a Hrdelní pře (Bílé linky, Klauni, Hrdelní pře a Studna).
S výjimkou posledního souboru, který vydalo nakladatelství Československý spisovatel, vyšly všechny další předlohy v edici Magnet u vydavatelství Naše vojsko. Většina těchto literárních příběhů byla posléze reprízována a po roce 1989 i vydána souborně.
Nás však zajímají osudy udatného důstojníka (který se ke své hodnosti musel propracovávat několik dlouhých let), jak byly vyvedeny v kreslené podobě. S návrhem na kresleného majora Zemana přišel na sklonku roku 1976 Antonín Jelínek z redakce Pionýrské stezky – u příležitosti televizního opakování první desítky Zemanových příběhů a premiérové uvedení druhé řady seriálu.
Podle kreslíře Káji Saudka měla být příprava komiksu prakticky nenapadnutelnou záležitostí, jenže se nejspíš plně nedomyslelo, že dílo, nad kterým bdí Tiskový odbor FMV, postihne naopak ještě přísnější kontrola – nejspíš proto, aby z národního hrdiny nikdo neudělal blbce.
V prosincovém čísle Pionýrské stezky (č. 4/r. 7) vyšla upoutávka, lidem znalým seriálu napovídající, že se děj bude točit hlavně kolem střetu Jana Zemana s tehdejším nadporučíkem a pozděj ším agentem Pavlem Bláhou. Saudek vytvářel jednotlivé postavy podle fotografií a opět můžeme obdivovat jeho mistrovství, když naprosto věrně vystihl podobu účinkujících herců. Děj vybraných dílů byl podstatně zkrácen a zjednodušen, scenáristicky je zpracovával Saudkův spolupracovník z dob Lipse Tulliana Jaroslav Weigel, který vzpomíná, že kromě zmíněného alba fotografií žádné další scenáristické podklady nedostali.
Přes proklamovanou snadnost převodu celého díla do obrázků se hotová pokračování otiskovaná od čísla 5 (ročníku 7) nosila nejdřív k posouzení Tiskovému odboru FMV na Letnou. Postupně sem byly doručeny podklady pro epizody Hon na lišku (5. díl TV seriálu), Loď do Hamburku (9. díl), Křížová cesta (ll. díl) a Konec velké šance (14. díl). S přihlédnutím na kontinuitu televizního seriálu zcela chybí epizoda Kleště (12. díl), ve které agent Bláha prodělal plastickou operaci a musel řešit nepříjemné komplikace s Inkou Čadkovou. Ale i zmíněné realizované epizody se podstatně liší od předlohy jak psané, tak filmové.
Milovníci půvabu Carmen Mayerové toho mohou litovat, protože tato femme fatale nevypočitatelného Bláhy se na obrázcích skutečně jen mihne, z ženských postav se daleko většího prostoru dostane jeptišce Marii v Křížové cestě a manekýně Haně Bízové v epizodě Konec velké šance. Zásadní změnou proti ději v Lodi do Hamburku je vynechání celé scény s Klugem v krčmě Siidkreuz, v Křížové cestě je situace naaranžována tak, že vrahem faráře by měl být právě Bláha, ukrývající se v klášteře nedaleko fary (zcela tu chybí postava řidiče Falty). Důvodem těchto úprav mohl být ze strany redakce tlak na dvojici Weigel-Saudek, aby děj zhustila a urychlila.
Komiks vycházel stejně jako předchozí Král Madagaskaru na titulním listu Stezky na vystřihování, v každém čísle se tedy čtenáři dočkali dvou epizod čtvercového formátu, které se opět mohly vystřihnout a složit do originální minipublikace. Hned v druhém pokračování se povedlo editorům ve Stezce prohodit stránky kreseb, takže nejdřív čtenáři četli druhou polovinu dílu a po otočení stránky se vrátili do první (pokračování 2, komiksové strany 3 a 4). Naštěstí se nejednalo o zásadní nedostatek, stačilo popletené stránky prostě otočit.
Plukovník Jan Kovář, v té době náčelník Tiskového odboru sekretariátu FMV (později náčelník 4. odboru IX. správy FMV), nakonec rozhodlo předčasném ukončení seriálu po 20 pokračováních.
Proč právě on? Je totiž považován za ideového tvůrce celé myšlenky příběhů majora Zemana, proto se dá předpokládat, že si své „dítko“ hodlal ohlídat. Údajné zdůvodnění znělo, že seriál byl “ … moc americký, střílelo se v něm … „. Pokud prolistujeme všechny strany, je to argument krajně kulhající, aspoň co se střelby týče. Na 48 stranách komiksu se objeví celkem osm výstřelů, a to plnou polovinu vypálí továrník Čadek a nadporučík Bláha do šišek, když demonstrují své střelecké umění na továrníkově chatě (Hon na lišku), další čtyři výstřely zazní až v posledním pokračování epizody Konec velké šance, přičemž jeden pošle proradný Bláha pánubohu do oken. Pravděpodobnější se může zdát vysvětlení, že se Kovářovi nezdály scenáristické změny v ději seriálu. Ať už byly příčiny jakékoli, hmatatelným důsledkem bylo předčasné ukončení seriálu v posledním čísle roku 1978. Saudek v té době měl už namalované čtyři strany dalšího dílu s názvem Bílé linky, které už tvořil bez J. Weigela. Ty se objevily až po dlouhých dvaceti letech.
Jestliže se seriál nelíbil „nahoře“, mezi čtenáři se těšil velké oblibě a do tradičního Telefonického setkání s hvězdami pozvaný představitel hlavní role Vladimír Brabec ocenil výtvarnou práci Káji Saudka slovy: „Vypadám tam jako chlap, zatím je to výborný.“ Herec v té době teprve dokončoval třetí řadu seriálu, a proto nemohl tušit, jak kauza Major Zeman v časopisu dopadne. Do redakce také chodily dopisy těch, kterým z nějakých příčin utekla část seriálu, zda se nebude reprízovat – tady potom vznikla zčásti snad i dobře myšlená fáma, že redakce připraví celý komiks jako zvláštní sešit. S ohledem na formát by to byl počin sice značně složitý, ale rozhodně ne nerealizovatelný.
S nálepkou zákazu se na reprízu nemohlo ani pomyslet, takže jakékoli vize redakce padly. Na znovuvydání se muselo čekat dlouhých dvacet let, pokud samozřejmě nepočítáme celobarevný Poslední případ majora Zemana (1992), který s televizním seriálem neměl nic společného.
V roce 1999 prakticky současně vyšly dva souborné reprinty komiksu (vůbec poprvé se zde objevily nedokončené Bílé linky), ovšem každý v jiné úpravě. Vydavatelství Crew vsadilo na příběhy zpracované podle televizních dílů, tedy přesně kopírující původní vydání z Pionýrské stezky, ovšem v sešitě se objevily doplňující informace týkající se filmového prostředí. Tento sešit nesl i název původně zamýšlený pro Stezku, tedy Příběhy majora Zemana. Nakladatelství Datel zvolilo odlišný přístup, čtyři epizody z časopisu plus nedokončené Bílé linky doplnilo již zmíněným Posledním případem majora Zemana a celou publikaci opatřilo jen krátkým vysvětlujícím textem a titulem „Major Zeman“ a jeho 6 případů. Pokud se někdo ptá, proč byly obě publikace vydány právě v roce 1999, stačí prolistovat dobové časopisy s televizním programem – tehdy byl seriál v tematických večerech České televize reprízován.