Lipinski píše: ↑ned 07. lis 2021 21:56:57
Bláha píše: ↑ned 07. lis 2021 18:46:17No vyhýbat se vojně moc nešlo,a o přesvědčování nemůže být vůbec řeč.Dostals povolávák , to byl rozkaz,ne přemlouvání.
Tohle je přímo z článku na webu Akademie věd, kde se tim zabejvaj:
Na vojnu se nikdo příliš nehrnul, i proto hledala socialistická armáda různé cesty, jak brancům ukázat, že to vlastně není tak zlé a čas strávený v kasárnách není úplně ztracený. Točily se snímky, které vznikaly na režimní objednávku jako propagandistická díla. Jejich smyslem bylo zlepšit obraz Československé lidové armády, zejména v očích branců. Stejně tak tomu bylo v případě výše zmíněného seriálu.
„Normalizační propaganda osmdesátých let, kterou reprezentují seriály jako Chlapci a chlapi nebo Velitel, nabízí takový ten idylický obraz armády, v níž sice existují problémy, ale všichni vojáci jsou uvědomělí a usilují o jejich řešení..."
Ale ved pan Blaha to napisal tak, ako to bolo. Ak serial bol takto zamyslany ako uvadzate, podstatne je predsa, ze to vypalilo inak. Uz vtedy. Co je to za nezmyselny vyrok prosim "Na vojnu se nikdo příliš nehrnul"? Neznie to velmi odborne ani presne.
Ved pozrime sa na to:
Na vojnu sa teda - podla tvrdenia Akademie vied - nikto prilis nehrnul, avsak taketo tvrdenie nevylucuje niektorych, az dokonca kazdych ktori sa na vojnu hrnuli, avsak iba nie prilis - a akosi neostava priestor pre tych ktori sa nehrnuli vobec, a v reale to boli takmer vsetci, ale tak ako kolega Blaha pise, to bolo šumafuk ci sa niekto hrnul alebo nehrnul, dostal povolavaci rozkaz ohne wenn und aber. Und fertig. Preco Akademia vied takymto nepresnym vyrokom prispieva k tomu, ze moze (a najmä v ociach mladych ludi, ktori maju tendencie koketovat s komunistickou ideologiou) vznikat dojem, ze za komunizmu bola moznost volby na takúto povinnu "vojnu" neísť?
A dalej, nemyslim si, ze ausgerechnet Ch&Ch ponuka idylicky obraz ČSLA armady. Obraz armady v seriali je vsetko, len nie idylicky. Zodpoveda tej prisernej, udernej (na tu dobu velmi progresivnej) v seriali neustale opakujucej sa hudbe, coby po niekolkych pocutiach nervy drasajucej a ubijajucej dookola rovnakej odrhovacky. V ktorej - a to nemyslim teraz hudbu samotnu ale podavany obraz vojny - najdu predsa dnes niektori fajnšmekeri zalubu, vysvetlim nizsie.
Vojna, teda povinna ZVS je tu totiz vskutku predstavena ako akysi nevyhnutny iniciacny ritual dospelosti na socialisticky sposob, ktorym si musi prejst kazdy mlady muz bez akejkolvek diskusie. Absurdity a tragedie tejto institucie sa daju vopred tusit, v scenkach, ktore chcu prezentovat opak (zmysel a prinos), a to uz prv nez by stacili (rozumneho) cloveka presvedcit.
Tie romantizujuce a istym vzdy intimnym smerom dramatizujuce prvky v podobe prichloštených zenskych (aky kontrast voci spravnym chlapom je tu slabe pohlavie: bud neuroticka Maria, rypavicna sestra Zounara, mdlá blondava snehulienka Vejmelkova plus malomestiacka stíhačka jej matka, uzkostliva Kyslikova maminka, vretenica poloprostitutka barmanka atd.atd. ) v snahe dat tomu realny ramec, prelinanie civilneho zivota sukromnymi pribehmi, nenapadne kašírovat vsetky tie odpornosti systemu, prezentovanim zlozitosti zivota plneho vztahov prepletenych navzajom, pritom vsetko ocividne neucinne a zbytocne ako ihlickova camouflage v ktorej vojaci pobehuju v terene.
Priestory mladeznickeho klubu na poschodi objektu ci akehosi podniku, kde vidime Vejmelkovu schadzat po schodoch dolu, bocny mur tejto stavby je hanebne osarpany, "pekna" to vizitka, ked vezmeme v zretel, ze relativne nova budova a omietka z nej jedna radost vo velkom opadava. A takychto prikladov je mnoho.
Moralka mäsiara. Alebo. Nacvik na spartakiadu v zalostne biednych sivobelasych neforemnych teplakoch a zvrskoch v rytme najstupidnejsej melodie, podava obraz tak zvrateny, ze clovek chvilami zamŕza, ustrnie.
Cize moje resume je, ze zvratenost nikdy nie je idylicka. Vyvolava silne emocie, bud velke vzrusenie (minimum ludi, divakov) alebo odpor (je ich vzdy vacsina). Pretoze ak by to bolo opacne (a to je predsa uloha a ciel komunistickej propagandy a ideologie), a ono sa naozaj da roznymi rafinovanymi nastrojmi (vid napr. v sucasnosti vlády v bezprecedentnej spolupraci s mediami) ludi zmasirovat (jste mlady, zmasirovali Vam mozek - hovori Mestrey zamatovym hlasom Hradcovi) stane sa perverzita akceptovanou normou a prave ludia ktori zvratenost odmietaju budu zosmiesnovani, znemoznovani, prenasledovani a posledne zvysky zdraveho rozumu budu ostrakizovane.
A tu ja vidim svoj priestor, nechat volne usporiadavat si myslienky a vysporiadavat sa so svetom, ktory ma neustale nuti mu nerozumiet.
Na zaver este doplnim, ze v tomto seriali nastal i specificky fenomen: muzom bol uz v case jeho vzniku serial odporny, alebo lahostajny (ked ho ani nezacali pozerat) a zeny ho zrejme konzumovali vdacne, alebo prijmali priaznivejsie kedze ich sa priamo "realie" vojny netykali (stacilo im uistenie, ze to ich chlapci a synovia vydrzia a ze ich to zocelí a zdaleka neni tak strasne ako sa povrava), zeny vnimali silno iba emotivne pribehy lasky a vztahov, ktore si vyfiltrovali a upriamili sa takmer iba na ne, z coho nakoniec sa utvrdili v tom, ze su predsa ony rovnako silne pohlavie a snad i uverili, ze s muzmi tu "vojnu" absolvovali i ony.
Ak sa v niecom mylim, opravte ma.
