Koštýř píše: fakt nevím, zda v 50tých letech musel být držitel zbraně echt prověřený...
Bez urážky, pane kolego, ale jestli vy si ta padesátá léta trochu moc - hledám ten správný výraz - dejme tomu nedémonizujete. Asi vím, odkud vítr fouká, rozvinu myšlenku později.
Událo se hodně špatného, to nechci ani v nejmenším zlehčovat. Na druhou stranu, existují i tzv, dějiny všedního dne, dějiny pohledem běžných občanů. Jde to trochu proti seriózním a často také "seriózním" historickým pracím, kde je dost často cítit současný kurs (nebo chcete-li ideologie). Ale hlavně, tam to sledujeme s odstupem nějakých 50. let, všeznalým pohledem a pod určitým úhlem pohledu. Ale tehdejší lidé (drtivá většina těch lidí) vnímali a vnímají všední život trochu jinak, nenahlíží na něj optikou dějinných událostí. Žijí třeba jako my nyní (co my víme, třeba jsme svědky startu ekonomické krize a další světové války a někdo za 50. let si bude říkat, jaký to byl multi-kulti, enviro, kapitalistický nebo co já vím jaký teorosimus a totalitarismus :mrgreen: a jak jsme v tom vůbec mohli žít, když vlastně všichni byli nespokojení a nesvobodní ). Trochu jsem odbočil - k jádru pudla:
1. oficiální prameny mohou například mluvit o tom, že kdo dostal v 50. letech zbraň, byl prověřený soudruh. (zjednodušeně řečeno).
2. z hlediska dějin všedního dne (normálního života) to byl třeba "obyčejný" příslušník SNB, SOOŽ, vím já čeho ještě. Jednou za rok šel na střelby a každý den po práci na pivo. Bylo to jeho povolání, jeho práce, která jej třeba bavila, třeba nebavila, ale většina lidí v tom nehledala politiku. Platil členské příspěvky do ROH a třeba do KSČ, věřil myšlence "lepšího světa bez války" a tím pro něj politika hasla. A řekl bych, že takových lidí byla většina.
3. V neposlední řadě - podívejte se, kolik lidí volilo KSČ v roce 1946 a kolik členů měla KSČ třeba právě v roce 1953. To číslo vám asi vyrazí dech. Cca polovina dospělé populace v produktivním věku. To byli všichni echt prověření ? Nebo tam všichni "museli"? Hodně lidí tomu skutečně věřilo (po 2. sv. válce se není čemu divit). A nebyla to jen "lůza", která naletěla na sliby všechno všem a tak trochu ze závisti byla proti (dejme tomu) kapitalismu.
Chtěl jsem jen říct, že na ona 50. léta se dá podívat i jinak.
Takže se třeba podívejme na ta 50. léta i takto. A řekněme si, je brutálně podříznutý člověk nutnou a nezbytnou obětí v boji (za co vlastně)? Je to člověk, který hájí nějakou ideologii, nebo jen vykonává své povolání, prostě chodí do práce (ať už to je SNB, pokladník, horník, lékař...). Kde je ta hranice, která je dnes vykládána tak, že "kdo měl pistoli, byl echt", byl to jednoznačně nejméně přisluhovač režimu a podílel se na onom teroru a totalitě? Těžko říct.
A už vidím, jak někdo píše, že třeba příslušníci SIPO nebo SCHUPO taky jen chodili do práce. Ano, chodili, je to tak. (Však se také nebavíme např. o paralele atentát na Heydricha X odstranění náměstka ministra vnitra - náčelníka StB ale ani o parelele mezi zabitím protektorátního četníka při přestřelce s parašutisty a podříznutím strážmistra SNB Mašíny). Já osobně to na stejnou roveň dát nemůžu.
Proto pro mě nebudou Mašínové nikdy hrdinové. A proto je mi také z jejich vyznamenání na blití.